Přejít k obsahu
Merck
DomůTestování patogenů a kaženíDetekce, identifikace, diferenciace a kultivace druhů Yersinia

Detekce, identifikace, diferenciace a kultivace druhů Yersinia

Yersinia je tyčinkovitá fakultativně anaerobní gramnegativní bakterie patřící do čeledi Enterobacteriaceae. Má fermentativní metabolismus, je oxidáza negativní, manitolpozitivní, glukóza pozitivní a laktóza negativní. Na Bismuth sulfite Agaru (95388) Yersinia lze odlišit od Salmonella, protože není schopna produkovat sirovodík. Je to psychrofilní organismus, který přežívá a množí se při nízkých teplotách 0-4 °C (např. na potravinách v chladničce). Některé Yersinia druhy jsou také poměrně vysoce odolné vůči teplu. Lze je však poměrně snadno inaktivovat oxidačními činidly, jako je peroxid vodíku a manganistan draselný.

Přirozenými zdroji Yersinií jsou prasata, hlodavci, králíci, ovce, skot, koně, psi a kočky. V současné době pochází většina případů onemocnění lidí způsobených Yersinií z Y. enterocolitica. Tento organismus je příčinou yersiniózy, infekčního onemocnění s příznaky jako horečka, bolesti břicha a průjem. Dalšími klinicky významnými druhy tohoto rodu jsou Y. pseudotuberculosis  (příznaky podobné Y. enterocolitica až na to, že ve většině případů se průjem neprojevuje) a Y. pestis (organismus zodpovědný za dýmějový mor). Většina infekcí se získává prostřednictvím kontaminovaných potravin, jako jsou syrové nebo nedostatečně tepelně upravené vepřové výrobky, mořské plody, zelenina, nepasterizované mléko nebo neupravená voda. K nákaze však může dojít také po kontaktu s infikovanými zvířaty nebo výkaly nebo přenosem blechami.

Bakterie získala své jméno podle A. E. J. Yersina, švýcarského mikrobiologa, který objevil bakterii Yersinia pestis v roce 1894 v Hongkongu.

Rozlišení významných druhů Yersinia C

Tabulka 1.Určité rozlišení významných druhů Yersinia C

Materiály

Ve vaší zemi nejsou k dispozici žádné produkty

Odkazy

2.
Collins F, Pasteurella, Yersinia, Francisella. 1996. Barron’s Medical Microbiology. [Internet]. University of Texas Medical Branch: National Center for Biotechnology . Available from: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK7798/
3.
Bichai F, Payment P, Barbeau B. 2008. Protection of waterborne pathogens by higher organisms in drinking water: a review. Can. J. Microbiol.. 54(7):509-524. https://doi.org/10.1139/w08-039
4.
1994. Bergey’s Manual of Systematic Bacteriology. 9th. Baltimore: Williams and Wilkins.